Veganství je trendy. Lidé si postupně začínají zvykat, že jsou mezi nimi osoby, které se vzdaly potřeby jíst živočišné produkty a využívat zvířata ke své zábavě a oblečení.
V dnešním článku vám přinášíme rozhovor se zakladatelkou tohoto online magazínu DenisaJelinkova.cz.
Kdo vás přivedl na myšlenku stát se vegankou?
Veganství jsem zaregistrovala již v mládí v jednom rozhovoru s Lucií Vondráčkovou kolem roku 2000. Rozhovor probíhal v klasickém stylu, ve kterém kroutili hlavou nad tímto způsobem stravování. Divili se, co vše vegani nejedí a poté se zase tazatelé divili, co vlastně vegani jedí.
Pro mnoho lidí v Česku před 20 lety téměř nepředstavitelné, že by každý den neměli na svém talíři maso, mléko, sýr, apod. Ani nabídka v obchodech rozhodně nebyla taková, jaká je dnes. Tofu bylo sprosté slovo a při slově tempeh se lidé pomalu křižovali. Nicméně stále byla široká nabídka zeleniny, ovoce, semínek a luštěnin. Pokud byl někdo schopný kuchař, dokázal si udělat zdravé veganské jídlo i v těchto dřevních dobách alternativních způsobů stravování.
Poté jsem opět veganství zaregistrovala asi kolem 15 let, kdy jsem viděla hrůzostrašný dokument o chování ke kravám v kravíně a na jatkách. Bylo mi z toho zle. Od této doby jsem začala hledat stále více informací o tom, zda existuje způsob, jak přestat podporovat toto nelidské chování ke zvířatům a postupně jsem dospěla k odpovědi: Vegetariánství a poté veganství, do kterého jsem postupně dospěla.
Jaká byla cesta a jak na vaše rozhodnutí reagovala rodina a kamarádi?
V naší rodině bylo a je základní surovinou maso a mléčné výrobky. Každé jídlo obsahuje minimálně jeden živočišný produkt. Ze začátku jsem musela nejprve začít vynechávat maso. Tvrdila jsem, že na něj nemám dnes chuť a dala jsem si jen přílohu a trochu sýra, aby se neřeklo. Postupně jsem jedla jen přílohy a rodiče si toho začali více a více všímat. Začali narážky typu: proč to zase nejíš, apod.
Jednoho dne jsem to ale nevydržela a sdělila jim u nedělního obědu, že již nebudu jíst maso ani jíst žádné mléčné výrobky. Reakce mamky byla jasná: “Jez si co chceš, ale já ti nic extra vyvařovat nebudu!” A tak jsem si musela za peníze z brigády koupit svou první veganskou kuchařku, podle které jsem se učila vařit.
Větší problém to byl ve školní jídelně, kde jsem chodila na obědy. Maso, maso, maso + omáčky mléka a smetany. Jediné veganské jídlo byly na konci výdejního pultu v sekci saláty. Horor. Ze začátku jsem jedna přílohy se saláty, maso vracela. Spolužáci se hodně divili a dokonce i posmívali. Skončilo to tak, že jsem na obědy přestala chodit, peníze za obědy použila na nákup surovin a vařila si obědy doma. Ty jsem pak brala do školy v krabičce a jedla ve třídě.
Vegansky se stravujete již přes deset let, poznala jste na sobě nějaký rozdíl?
Ze začátku to bylo náročnější. Veganská jídla jsou hodně pestrá a bohatá na vlákninu, na což není tělo zvyklé a ze začátku byl problém s trávením. Dneska už si mé tělo zvyklo a naopak cítím velkou úlevu. Po masitém jídle v kombinacích se smetanovými omáčkami mi bývalo hodně těžko. To už mne teď netrápí